Vzkazovník ...

Trošku rozmáznutá fotka jednoho stromu v mém oblíbeném parku. Loni koncem léta ten strom někdo ozdobil drobnými vzkazy, které zavěsil na jeho větve. Moc pěkný nápad. Čas asi opravdu nejde zastavit, tohle po těch krásných vzkazech zbylo. Ale naštěstí to není tak smutné, jak to na první pohled vypadá. Po těch vzkazech zbylo mnohem víc, alespoň v mé paměti. Nevím komu poděkovat, ale ten park je od té doby mnohem hezčí. Skoro by se zdálo, že jsem k němu připoután... mnohem pevněji než ty letní vzkazy na barevných nitkách...
Někdy si připadám jak ten strom, jsem plný barevných nitek, které mi připomínají všechny ty krásné vzpomínky a nejen ty co jsou spojené s mým oblíbeným parkem...

První ...

Tohle je poprvé, co asi konečně něco napíšu. Tedy přesněji, napíšu něco sem. 

V nějakém blogu (mlžím, vím v jakém) jsem dnes četl slova: miluji tři tečky na konci věty ... 

Nevím, jestli také miluji tři tečky, obecně v jakémkoliv postavení, ale vím jistě, že už delší dobu si nedovedu svůj život bez jejich pomoci představit. Do tří teček se dá hodně schovat, za tři tečky se dá i schovat. Přiznám se, někdy jsem nucený trošku schovávat a trošku se schovávat. Ale není to ten pravý důvod, proč mám ty ... v takové oblibě.

Těmi ... se dá říct hodně tomu kdo rozumí a tomu teď posílám: ...